STUDENÁ LOUČKA, BUKOVÁ A BUŠÍN V MÉDIÍCH
Větrné elektrárny u Studené Loučky stát nebudou
Téměř rok a půl trvající boj obyvatel Studené Loučky s vedením města Mohelnice, ve kterém malá místní část, od města deset kilometrů vzdálená enkláva v kopcích za horizontem, odmítala záměr devastace svého území výstavbou tří obřích větrných elektráren, skončil.
Mohelnické zastupitelstvo 17. září 2025 zrušilo původní usnesení z června 2024, kterým bylo schváleno pořízení změny územního plánu otevírající cestu soukromému investorovi.
Když před letošními prázdninami Osadní výbor Studené Loučky oficiálně žádal město, aby alespoň v zásadních otázkách, jako jsou změny územního plánu nebo prodeje obecního majetku, měla vždy rozhodující slovo příslušná místní část, neuspěl. Také proto se osadní výbor rozhodl zaměřit přímo na revokaci rozhodnutí, které se týkalo výstavby větrníků, a na zářijovém zastupitelstvu předložil příslušný návrh usnesení včetně detailního shrnutí důvodů. Tentokrát již uspěl.
Jen dodejme, že ve své snaze nezůstal osamocený. Obdobný návrh zastupitelům zaslal i Spolek pro rozvoj a ochranu Studené Loučky a okolí, který z iniciativy místních občanů mezitím vznikl. Ano, stále platí omšelé "všechno zlé je pro něco dobré", protože hrozba toho, že někdo jiný rozhodne o osudech místních, o devastaci prostředí, ve kterém žijí, že někdo umožní realizovat investorovi jeho byznys přes ohrožení zdraví lidí, přírody a krajiny, že namísto dalšího rozvoje a zvelebování přijde degradace celého území, vyvolala nebývalou aktivitu místních. Společné ohrožení vyneslo na povrch společné zájmy. Najednou je čím dál méně lidí, které znáte jen od vidění, ale již jsou to skuteční sousedé, kterým stejně jako vám záleží na dříve nepojmenovaných věcech, chtějí se sdružovat, sami pro dobrou věc něco udělat, přijít s novou aktivitou. Jako by si více uvědomili, že o svou vesnici tak, jak ji znají, nechtějí přijít a že jejich svět nekončí za jejich soukromým plotem. Za ten rok odporu, seznamování se s technickými podrobnostmi a legislativou, pročítání odborných posudků, konzultací s odborníky, komunikace s úřady, vysvětlování zastupitelům, bohužel i vyvracení nesmyslů a snášení ne vždy korektního jednání, rozsáhlých diskusí a vzájemného sdílení všech těchto informací, už ví své. Vědí, co chtějí a co ne.
Studená Loučka je "jen" místní částí města, proto neměla možnost uspořádat skutečné místní závazné referendum, jako například obce na Javornicku, kde před několika týdny lidé rozhodovali sami o sobě a výstavbě větrníků zabránili. Loučce k tomu nestačila ani petice, přestože v ní svůj odpor vyjádřilo 94 % místních obyvatel. Na druhé straně totiž nebyl nikdo, respektive nebyla většina zastupitelů, která by to respektovala. Bylo je potřeba přesvědčit srozumitelnými argumenty.
Člen osadního výboru Ing. Dušan Fojt tyto argumenty před zastupiteli znovu shrnul. Zmiňme jen některé, prokazující nesmyslnost a škodlivost celého záměru a také nekorektnost při jeho prosazování. Byly to již vady při samotném odsouhlasování pořízení změny územního plánu, porušování principů transparentnosti bez základní participace na rozhodnutí ze strany skutečně dotčených občanů, nerespektování jejich petice, nekomunikace investora, rozpor záměru s územní studií VTE Olomouckého kraje, nebezpečné odstupy od obydlí pouhých 588–698 m, rizika překročení limitu hluku 40 dB v nočních hodinách, a to i při tzv. přiškrcení výkonu turbíny, rizika stroboskopického efektu, zásah do biodiverzity, narušení krajinného rázu ve vztahu k významným kulturním památkám Olomouckého kraje, negativní dopady na cenu nemovitostí, omezení rekreační funkce území a snížení kvality života, opomíjení ostatních veřejných zájmů, jako je ochrana zdraví lidí, přírody a krajiny. A mohli bychom jmenovat dále. Shrnuto slovy Fojta: "Obří turbíny o výšce 200 metrů, s hlukem motorových pil a s rotory většími než pět mohelnických náměstí, nemají v České republice zatím nikde jinde obdoby a vložit je mezi Studenou Loučku a Bušín, vzdálené od sebe 1380 m, je nesmysl hodný odsouzení, a to jednou provždy."
Oporu pro své argumenty našli místní obyvatelé jak na Krajském úřadě Olomouckého kraje, tak například i u Národního památkového úřadu. Hlavní poděkování však patří mohelnickým zastupitelům. Především těm, kteří otevřeně přijímali jejich námitky, naslouchali předkládaným argumentům, nevnímali celou záležitost jen přes městskou pokladnu a rozhodnutí o pořízení změny územního plánu nakonec zrušili. Děkujeme jim. A přestože se nepodařilo přesvědčit všechny zastupitele, místní věří, že někde ve skrytu duše jim rozumí i ti zbylí a respektují je. Vždyť to je to, co nám všem poslední dobou obecně chybí. Skutečný respekt.
Osadní výbor místní části Studená Loučka a osad Buková a Bušín
Alej přátelství spojuje Studenou Loučku a Bušín
V sobotu 25. října se Studená Loučka probudila do chladného, větrného rána – ale to nadšení místních i přespolních neodradilo. Od devíti hodin se tu sešla parta odhodlaných lidí s rýči, sazenicemi a dobrou náladou, aby společně vysadili Alej přátelství, která symbolicky propojuje Studenou Loučku a osadu Bušín.
Ačkoli po silnici dělí obě místa čtrnáct kilometrů, pěší cesta mezi nimi měří jen dva kilometry. Právě tuto starou cestu si jako ideální místo pro novou alej vytipovala Studie přírodních hodnot Studené Loučky. Jejím cílem je vracet krajině její původní prvky – historické cesty, aleje, remízky i mozaiku políček, která byla pro místní krajinu typická.
Během dne se podařilo zasadit čtyři desítky stromů. Šlo o slivoně, hrušně, jabloně, třešně starých odrůd, ale třeba také jeřáb oskeruši. Začátek a konec rámují lípy a pár keřů, například arónie, bez černý, hlohy nebo šípkové růže. Nově vysazená alej bude v následujících měsících doplněna o dřevěné lavičky a stojan na kola. Do budoucna by Alej přátelství mohla být nejen místem pro procházky, ale i pro společná setkávání.
Velké poděkování patří společnosti Caterpillar, která výsadbu finančně podpořila a pomohla tak proměnit nápad ve skutečnost. Péči po výsadbě, plánovaný mobiliář a další související podpořila Nadace Via. Kromě místních se zapojili i přátelé z okolí – z Bušína, Mohelnice i členové spolku psí školy, na jejímž pozemku alej vznikla.
Díky všem, kdo přiložili ruku k dílu – i těm, kteří přišli "jen" fandit a podpořit dobrou náladu. Alej přátelství teď trpělivě čeká, až se stane pevnou součástí krajiny a bude dělat radost nejen nám, ale i dalším generacím.
Jakub Sobotka
Autem 14 kilometrů, pěšky dva. Lidé sblížili části vesnice, oživují polní cestu
Čtrnáct kilometrů. Tolik musí ujet lidé ze Studené Loučky, aby se autem dostali do osady Bušín, která pod vesnici spadá. Obě sídla spojuje ještě dvoukilometrová polní cesta. Místní ji oživují, vysadili podél ní novou alej.
Alej přátelství tvoří čtyři desítky stromů – slivoně, hrušně, jabloně, třešně, lípy – a keře. Lemují původní cestu ze Studené Loučky do Bušína.
"Obě části dřív fungovaly společně a původní obyvatelé tudy patrně chodili. Dnes, když chceme z Loučky do Bušína dojet, musíme paradoxně přes Mohelnici," popsala místopředsedkyně Spolku pro rozvoj a ochranu Studené Loučky a okolí Hana Konečná.
Sedmisetmetrový úsek podél polní cesty jako vhodné místo pro alej vytipovala Studie přírodních hodnot Studené Loučky. "Její autoři nám doporučili, abychom krajině vrátili její původní prvky, což je tato historická polní cesta, aleje a remízky nebo udržování jednotlivých částí políček, která byla původním obyvatelům vlastní. Touto výsadbou se k tomu snažíme přiblížit," poznamenala Hana Konečná.
Do výsadby Aleje přátelství se v sobotu 25. října zapojilo několik desítek lidí: od místních obyvatel přes členy spolku psí školy, na jejímž pozemku byla alej vysazena, až po ochránce přírody.
"Ještě zde budou doplněny dřevěné lavičky a stojan na kola. Jeden prvek bude umístěn i na horizontu, ale to bude překvapení," poznamenala Adéla Hanáková, která patří k iniciátorům výsadby stromořadí.
Studená Loučka se skládá ze tří částí. Kromě samotné Loučky také z Bukové a Bušína. Stromořadí se nachází na průsečíku tří sousedských komunit. "Máme velkou radost, že se nám podařilo vytvořit prostor, kde se budeme v budoucnu moci scházet. Pokud se to podaří, rádi bychom obnovili i tradiční pouť ke svatému Rochu, jemuž je zasvěcena kaplička v Bušíně," uzavřela Hana Konečná.
Petr Krňávek
redaktor Deníku pro oblast Šumperska a Jesenicka. Zpravodajsky i publicisticky pokrývá oblast od Loštic po Javorník
Sjezd rodáků a přátel Studené Loučky
Studená Loučka – malá vesnička s velkým srdcem a ještě větší pamětí. Ať už jste tu běhali po návsi jako děti, chodili do školy s aktovkou větší než vy sami, nebo se sem jezdili jen podívat za babičkou na buchty, pořád jste "naši".
A právě proto vás zveme na velké setkání rodáků a přátel Studené Loučky. Bude tu vzpomínání i smích, trocha historie i nových plánů, hudba, co vás roztančí a hasiči, kteří uhasí nejen vaši žízeň, ale třeba i ostych.
Jsou totiž místa, která nikdy neopustíme, i když dávno bydlíme jinde. Stačí projít kolem bývalé školy ve Studené Loučce, nadechnout se a vzpomínky se vrací – spolužáci, učitelé, příběhy, které nás spojovaly. Teď nastal čas potkat se znovu: děti, rodiče, vnuci, přátelé.
Tak 4. října od 14 hodin – bývalá škola ve Studené Loučce. Přijďte, přijeďte, vraťte se. Společně napíšeme další kapitolu příběhu Studené Loučky.
Protože domov je tam, kde se lidé sejdou.
Větrníky u Studené Loučky nestojí, přesto ničí zdraví místních už rok
"Když ale zastupitelskou demokracii zkombinujete dohromady s příliš velkou státní mocí nad občany, když mají politici před zákonem jiné postavení než běžní lidé, a když navíc mohou přenášet svou odpovědnost dokonce na úroveň nadstátní a vymlouvat se na to, že takto to chtějí jinde a my se musíme podřídit, je ze zastupitelské demokracie ve skutečnosti diktatura jak vyšitá."
https://www.pozitivnisvet.cz/diktatura-je-bezna-forma-zrizeni-nekdy-se-ji-rika-demokracie/
Aktivní, ale se zničeným zdravím
Od starostova veřejného prohlášení před obyvateli Studené Loučky, že jim pomůže s námitkami proti větrníkům, uplynul rok. Ze zápisu vyhotoveného městem, který tuto skutečnost pravdivě zachytil, nechal starosta větu vymazat. Co znamenal ten rok pro místní? Pro mnoho z nich stovky dnů a hodin strávených studiem předpisů, zákonů a právních výkladů, schůzky se zastupiteli, úředníky, právníky, odborníky na přírodu, hluk a krajinný ráz, s investorem, jinými starosty, vystoupení na zastupitelstvech, opakované vyvracení nepravd a zavádějících informací starosty, konference, oponentní studie, psaní článků, informování sousedů, diskuse na sociálních sítích, petice, založení spolku na ochranu Studené Loučky a jejích osad Bukové a Bušína. Má to ale následky. Permanentní stres, únava, deprese, snášení úporného tlaku, kdy nevíte, odkud facka z města přiletí, co město zatají, překroutí nebo vytáhne na poslední chvíli. Každodenní srážka s lidmi, kteří o tom neví prakticky nic, kteří tomu nevěnovali ani tisícinu toho času, a mají o tom rozhodnout. Uvědomují si vůbec, že rozhodují o životech lidí? Jak dlouho to potrvá? Stres ničí zdraví nám občanům, ne zastupitelům a starostovi.
Obskurní obraz mohelnické radnice
Stačí si pustit záznamy ze zastupitelstva. Starostův despekt k lidem, komentování názorů, skákání do řeči, aniž by měl slovo. Prostě permanentní porušování jednacího řádu. Když právníci zhlédli jeden ze záznamů, nevěřili, že toto je možné. Na posledním zastupitelstvu se během svého příspěvku musel jeden z mohelnických občanů vůči starostovi sám důrazně ohradit, že ho přerušuje a třikrát mu přetrhl nit myšlenek, že teď má právo hovořit on. Proč zastupitelé strpí nedůstojné podmínky pro občany, proč se ani jeden z nich v tu chvíli neozve? Co se musí stát, aby radnice byla místem, kde se připomínky občanů řeší dle pravidel a s respektem k jejich právům? Páni zastupitelé, přehrajte si záznamy ze zastupitelstev jiných měst, ať víte, jak mají připomínky občanů a obecně demokratická diskuse probíhat.
Figurky na starostově šachovnici
Při jednáních bohužel část zastupitelů jen sedí, kouká na stůl, do notebooků či papírů. Obvykle ani nezvednou hlavu. Nikdy je neuslyšíte mluvit, mlčí. Až bude potřeba zvednout ruku, zvednou ji. Jsou lhostejní, nebo jen zavázaní? Však také starosta na téma odsouhlasování záměrů nezmiňuje zastupitelstvo, jasně říká, že rozhodne jedenáctka. Rozuměj "jeho jedenáctka", kterou si zajistí bez ohledu na to, zda dotyční o hlasované věci něco ví. "Jedenáctka" je mu zaklínadlem, něco jako "stojednička" ve velké politice. Prostě, hlavní je věc protlačit, klidně přes odpor lidí.
Zastupitelská demokracie, ve skutečnosti diktatura jak vyšitá
Starosta bude donekonečna říkat, že to dělá ve veřejném zájmu. Své zájmy nezmiňuje. Schovává se za stát, za Evropu, za svět, že to dělat musí, abychom "měli čím svítit". A dál bude přehlížet ostatní veřejné zájmy, které chrání životy lidí, přírodu a krajinu. Neříká vám to něco? Přečtěte si prosím znovu tučně psaný perex v úvodu článku. Ono nestačí dát si slovo "demokracie" do názvu své strany. Snad už i investor S&M Develop přehodnocuje smysl záměru. Přesto prý chce ještě zkusit nabízet lidem komunitní energetiku a zrušení distribučních poplatků. Vzhledem k tomu, že to nelze prakticky realizovat, šlo by vlastně jen o finanční úplatu, která má zlomit odpor místních a rozdělit je. Však i sám starosta se už před časem na adresu lidí ze Studené Loučky snažil tvrdit, že se ten jejich odpor rozpadne, až za nimi přijde investor s penězi. Ano, někteří na tom skutečně nejsou dobře, počítají každou korunu. Opravňuje to ale starostu, aby situace zneužil k prosazení svých záměrů a zničil všem místním obyvatelům jejich každodenní životní prostor? On a ani zastupitelé, kteří se doteď pod jeho křídly hřejí, tam nikdy žít nebudou. Nestydí se tvrdit, že my máme dokázat škodlivost větrníků. Zničení obydleného území ho netrápí, jakékoliv argumenty ignoruje. Sotva 590-700 m od nejbližších domů, jako v našem případě, je nepřípustné pro řadu slušných starostů a nepotřebují k tomu studie. Mnozí z nich nám řekli jasně "…pod kilometr, to lidem nikdy neuděláme". Respektují totiž životy lidí, nepreferují jiné zájmy a peníze do obecní kasičky. Mimochodem, v obdobném případě vydal také krajský úřad v loňském roce zamítavé stanovisko. Jak starosta uvedl na únorovém zastupitelstvu, pokud by investor od projektu ustoupil, bude čekat, až přijde investor jiný. Doteď tvrdil, že změnu územního plánu chtěl jen investor a on na věci žádný zájem nemá. Stejně prý vše rozhodnou státní orgány. Jeden ze zastupitelů, právník, ho vyvádí z "omylu", že o změně územního plánu a zda někde vyrostou větrníky, rozhodují právě zastupitelé, ne státní správa. Starosta také tvrdí, že neví, kde mají větrníky stát, že ho překvapuje, že někdo to ví. Trapné. Zapomíná, že jednal s investorem, podepsal smlouvu, umístění je v hlukové studii a promítalo se na zastupitelstvu? Ještěže mu jiný zastupitel připomene, že přece ví, že žadatelem je společnost Úsovsko a další subjekty, tedy majitelé konkrétních pozemků.
Pomoc hledáme u těch slušných
Po skončení dostáváme pochvalu za dobře připravené příspěvky, které odhalují informace, jež se od starosty nedozví. To potěší. Jasně, že se i na mohelnické radnici najdou slušní zastupitelé respektující lidi. Moc jim za podporu děkujeme. Budeme bojovat klidně až do úmoru, ale prosíme také o jejich aktivnější pomoc. Aby kromě spíše tiché verbální podpory sami podnikali oficiální kroky, které by vedly město k upuštění od záměru změny územního plánu naší Studené Loučky a zabránily její devastaci. Všichni vědí, že záměr prosazuje pan starosta. Ten od větrníků nikdy neupustí. Musí tedy přijít jiný. Ano, za rok a půl máme volby a mohelnická radnice si zaslouží zásadní změnu. Vyměnit ty, co si na demokracii jen hrají, a jejich poslušné figurky na šachovnici.
Osadní výbor a obyvatelé místní části Studená Loučka a osad Buková a Bušín
publikovaný článek na: https://hanacka.drbna.cz/drbna/blogy-a-komentare/34038-vetrniky-u-studene-loucky-nestoji-presto-nici-zdravi-mistnich-uz-rok.html
Novodobý diktát mohelnické radnice versus Studená Loučka historická
Město Mohelnice usiluje o změnu územního plánu místní části Studená Loučka, aby zde mohl soukromý investor vybudovat tři obří až 240 m vysoké větrné elektrárny. Stačí zrušit omezení územního plánu, který životní prostředí místních lidí a rekreační charakter území chrání.
Říká se, že když je národu nejhůř, obrací se do minulosti. Pro útěchu, povzbuzení a sílu bojovat. A platí to i pro menší společenství lidí, jako je to naše, protože musíme zabránit nesmyslnému arogantnímu diktátu, kterým hrozí Mohelnice.
Vzestupy a pády
Vesnička Studená Loučka neměla na růžích nikdy ustláno. Zmiňována je poprvé již v r. 1381, ale vznikla ještě nejméně o sto let dříve. Už jen podle jména je zřejmé, že zde lidé museli od nepaměti bojovat s přírodou, aby v horších klimatických podmínkách obstáli. Darem i prokletím pak bylo, že ji ve středověku založili při zemské cestě z Čech na Moravu. Tímto krajem, Mírovskou vrchovinou, procházel nejpozději od poloviny 13. století jeden z nejdůležitějších komunikačních koridorů spojující obě historické země.
A neproudily zde jen kupecké karavany se zbožím a doprovody významných osobností. Nespočet vojsk se krajem prodíral oběma směry podle toho, které území bylo v dané době třeba dobít. Ať již to byly boje na konci přemyslovské éry, markrabské války Lucemburků na konci 14. století, česko-uherské války v 15. století či třicetiletá válka v první polovině 17. století. Vlastně nikdy nebylo delšího období, kdy by tudy vojska neprocházela. Plenilo se zde vždy, vesnice pustly. Během třicetileté války téměř zanikla i Studená Loučka, zdejší samostatný dvůr byl tehdy Švédy vypleněn a zpustl spolu s mlýnem a pilou, zanikl i několikrát vyloupený kostel, ubylo osadníků a část polí zůstala ještě dlouho ležet ladem.
Několik šlechtických rodů se pak ale postaralo o to, aby byla ves obnovena a rozvíjela se. Holt dobří hospodáři, kterým záleželo, aby jejich vsi vzkvétaly. Časem k Loučce přibyly dvě osady Buková a Bušín, a když se zde v druhé polovině 19. století začaly rozvíjet desítky řemesel, především však tkalcovství a kamenictví, byla ves na svém vrcholu. V r. 1857 bychom zde nalezli neuvěřitelných 1129 obyvatel, z toho v Loučce 795 (oproti současným 176), na Bukové 168
a v Bušíně 166.
Úpadek kamenické výroby, první světová válka a po krátkém trvání první republiky připojení území k Německé říši však znovu způsobily úpadek. Po druhé světové zde zůstalo prakticky jen několik smíšených česko-německých rodin, většina původního německého obyvatelstva byla odsunuta, ale příchod nových dosídleneckých rodin, ke kterým se postupně připojovali chalupáři, ves uchoval. Udržela si své historické kouzlo a také přírodní bohatství.
Hodnota místa se nakonec promítla i do jejího doposud platného územního plánu, podle kterého má obydlené území sloužit také k rekreaci lidí a turistice, a v tom směru se má chránit a rozvíjet.
Pod novými pány
V dubnu 1976 se však dříve samostatná obec stala místní částí Mohelnice a spolu s ní i obě osady. Pod křídly města se Studená Loučka začala proměňovat. K lepšímu? Školním rokem 1978/1979 skončilo vyučování v Základní devítileté škole ve Studené Loučce, školka fungovala do r. 1987, kdy školní budovu místní děti opustily definitivně. Po zániku místní samosprávy, fary a školy, dětského tábora, kdy se minulostí stala i dětská zdravotní poradna, stejně jako poštovna, vzal za své i místní rozhlas a veřejný telefon. A došlo také na zdejší zemědělskou farmu, navazující na celkem prosperující JZD, hájovnu a obchod s potravinami. Okolní lesy na pomezí krajů se plundrovaly. Jen některým katastrofám se místním podařilo zabránit. V minulosti totiž hrozil zánik i kostelu (1961) a hřbitovu (v souvislosti s novým silničním obchvatem 1971-1975). Ne vše je možné připsat ztrátě samostatnosti. Malé oživení přinesly aktivity místních, chov jelenů a daňků, později stáje a jízdárna.
Zničme, co může být zničeno
Ptáte se, zda devadesátá léta a první desetiletí nového století byla lepší? Nebyla. V rámci objektivity je nutné přiznat, že alespoň někteří mohelničtí starostové se pro Studenou Loučku snažili něco udělat. Zato některá rozhodnutí současných mohelnických radních hrozí být ještě tragičtějšími než pozvolný úpadek v posledních desetiletích předchozího století. Co se nepodařilo zničit "při budování rozvinutého socialismu" a v devadesátkách, má být zdevastováno nyní v polovině dvacátých let 21. století, kdy se naplno projevují důsledky nešťastného přičlenění k Mohelnici. Jako exkláva, neboť s městem katastrálně ani nesousedí, se obec dostala mimo zájem radnice a současným vedením je vnímána spíše jako obtěžující přívažek. Posledním hřebíkem do rakve krásné krajiny po předcích má být mohelnickým starostou bezohledně prosazovaný záměr na vybudování obludných elektráren v katastrálním území Studené Loučky a Bušína. Vidět budou i z Bukové. Vidět budou odkudkoli. Záměr soukromého investora a peníze do mohelnické kasy jsou nadřazovány povinnosti pečovat o svěřené území a životy místních. Copak s mocí nemá jít ruku v ruce odpovědnost?
Trpká rozhodnutí radnice
Kdyby to současné zákony umožňovaly, Studená Loučka by se od Mohelnice odtrhla a mohla by o důležitých věcech rozhodovat sama. Má na to právo. Alespoň to morální. Stačilo by vyhlásit referendum. Jenomže osamostatnit se nemůže, nemá potřebných 1000 obyvatel jako v minulosti. U nás existuje spousta ještě menších obcí, ale ty měly to štěstí, že je v minulosti nikdo nepřipojil k městu, kterému na nich nezáleží a které nerespektuje názory místních. Taková je bohužel Mohelnice. Alespoň podle toho, že většina zastupitelů se zatím přiklání ke změně územního plánu a podporuje devastaci Studené Loučky. Místní části, ke které mnozí zastupitelé nemají žádný vztah. Kdyby měli, sami by nedovolili starostovi vesnici zničit. Ten názor nezmění. Chce prý slyšet argumenty proti stavbě, ale ve skutečnosti ho nic nepřesvědčí, každý argument smete a dotyčného člověka shodí (viz záznamy ze zastupitelstva). Zde žijícím lidem tak nezbývá než znovu apelovat na všechny zastupitele, aby i ti, kterým Loučka přímo neleží na srdci, vzali alespoň rozum do hrsti a pomohli nám tento nesmyslný záměr zastavit. Stávající starosta tu jednou nebude, zato zničená krajina a trpké osudy lidí by zůstaly navždy.
P.S. Není největší ostudou města už samo to, že jeho místní část by se od něj nejraději odtrhla?
Osadní výbor a obyvatelé místní části Studená Loučka a osad Buková a Bušín
Matouš Konečný získal ocenění Mohelnický talent 2024 v kategorii kultura
S radostí oznamujeme, že Matouš Konečný, talentovaný mladý umělec z našeho regionu, získal 21. 11. 2024 ocenění Mohelnický talent 2024 v kategorii kultura. Na toto ocenění jej nominoval Spolek pro rozvoj a ochranu Studené Loučky a okolí, který je hrdý na to, že může podporovat tak výjimečný talent.
Matouš Konečný dosáhl pozoruhodných úspěchů zejména v oblasti filmové tvorby. Hraný film "PROBUZENÍ POMSTY", připravený ve spolupráci s Petrem Fojtem, zvítězil u dětské poroty v celostátní soutěži Juniorfilm. Další jeho autorské dílo, experimentální snímek "ZROZENÍ", zde obsadilo 3. místo odborné poroty a postoupilo na prestižní přehlídky, jako jsou Celostátní přehlídka filmové tvorby České vize a Rychnovská 8. Tento experimentální film následně získal 1. místo na festivalu Bíloveckého amatérského filmu.
V oblasti fotografie Matouš zaujal kolekcí snímků zachycujících práci místního řezbáře Jana Hanáka z Bukové, která mu přinesla nominaci na 44. ročník Národní soutěže fotografie. Na jaře měl také možnost vystavovat své dílo ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Svůj vědecký přístup k umění prokázal projektem o stereofotografii, se kterým tým gymnázia zvítězil v krajském kole soutěže Festivalu vědy a techniky pro děti a mládež v Pardubickém kraji.
Matoušova činnost významně přispívá k propagaci našeho regionu. Aktivně spolupracuje s médii, vytváří obrazové přílohy k článkům v tisku a reportáže, čímž popularizuje místní kulturu a řemesla. Jeho působení přesahuje hranice Olomouckého kraje, což je umocněno jeho studiem na Gymnáziu v Moravské Třebové a následně na vyšším Gymnáziu v Jevíčku.
Spolek pro rozvoj a ochranu Studené Loučky a okolí se dlouhodobě věnuje vzdělávání, osvětě, podpoře a propagaci místních talentů a spolupráci s médii. Matouš Konečný svým talentem a nasazením v oblasti audiovizuální tvorby dokonale naplňuje tyto cíle. Jsme hrdí, že jsme mohli nominovat Matouše na ocenění Mohelnický talent, a věříme, že toto uznání bude pro něj motivací k dalšímu uměleckému růstu.
Gratulujeme Matoušovi k jeho úspěchu a přejeme mu mnoho dalších tvůrčích počinů!
Adéla Hanáková
Bušín u Mohelnice leží na konci neuvěřitelně krásného světa
Objevte zapomenutou osadu Bušín u Mohelnice, skrytý klenot moravské krajiny. Tato malebná vesnička, ležící na konci cesty v hlubokých lesích, má bohatou historii sahající až do 15. století. Bušín vás okouzlí svou jedinečnou atmosférou "konce světa", půvabnými domky a kapličkou z 19. století. Okolní lesy jsou plné divoké zvěře, hub a chráněných rostlin. Poznejte fascinující příběh této osady, která zanikla během česko-uherských válek a byla znovu obnovena v 18. století. Bušín je ideálním místem pro milovníky přírody, historie a klidného venkovského života.
Poslechněte si více o této skryté perle a jejích pozoruhodných osudech v odkazu výše!
"O tom, co je krasne, rozhodujeme my, strana!" Studená Loučka přesto boj nevzdá
Hláška z filmu Černí baroni, ve které kapitán Ořech tvrdí, že o tom, co je krásné, rozhoduje strana, zlidověla. Kdo tehdy nezažil, nechápe. Nechápe? Ona ta věta zní trpce i dnes, hlavně těm, kteří se sami na vlastní kůži setkávají s nadřazenou zvůlí moci v současnosti. A buďme upřímní, potkalo nebo potká to asi jednou každého z nás.
Zmíněná hláška musela rezonovat hlavami mnoha občanů při odchodu z červnového zastupitelstva města Mohelnice, které odhlasovalo zahájení procesu změny územního plánu. Změny, která má umožnit vybudovat tři 200metrové obří větrné elektrárny u Studené Loučky. Přes zásadní odpor obyvatel. Koho to ale zajímá. Že o všem rozhodnou zastupitelé (ptejme se, koho že zastupují?), konstatoval i pan starosta s poukazem na to, že to je demokracie. S vědomím své většiny vyjednané v mohelnickém zastupitelstvu. Když k tomu chtěl přidat svůj pohled pan zastupitel Večerka, s již pověstnou cenzurou mohelnického zpravodaje (setkali jsme se s ní i my osobně při snaze zveřejnit náš názor na VTE) byl jeho stručný příspěvek záměrně odsunut a zveřejněn až dva měsíce po zastupitelstvu, na kterém se hlasovalo. Citujme: "V červnovém Mohelnickém zpravodaji uvedl pan starosta, jako reakci na článek osadního výboru Studené Loučky, k větrným elektrárnám: "Menšina se musí podřídit většině, to je princip demokracie." Já bych to chtěl, za mne, doplnit. Většina má chránit svobodu, práva (nejen definovaná zákony) a oprávněné zájmy menšiny, to je základ demokracie. Pokud se bude menšina jen podřizovat většině, tak je to bolševismus. Demokracie končí tam, kde se tyto práva a zájmy menšiny pošlapou, třeba i v souladu se zákony. Kde končí demokracie? Hranice se někdy těžko určuje. Občané uvidí, jak se kdo na ZM vypořádá s vlastním pohledem na danou situaci, demokracií, lobbingem, penězi ……". Konec citátu.
Zastupitelstvo rozhodlo o prvním kroku, rozhodně ale ne jednoznačně. Pro záměr hlasovala poměrně těsná většina 12 z 21 hlasů. Za všechny obyvatele místní části Studená Loučka s osadami Buková a Bušín chceme tímto poděkovat všem zastupitelům, kteří projevili pochopení a respekt ke svým občanům. Jmenovitě těm zastupitelům, kteří se nás nebáli podpořit veřejně, ať již prostým hlasováním proti záměru nebo i verbálně. Byli to Jana Kubíčková, Luděk Pivoňka, Pavel Večerka, Kateřina Bílková, Martin Škurek a Miroslav Krmela. Objektivně přiznejme, že k výsledku přispěli i ti, kteří se buď zdrželi hlasování, Luboš Boček, nebo byli nepřítomni, jako Martin Bartoš a Karel Junek, ať již k nepřítomnosti měli důvody jakékoliv. Je třeba zdůraznit, a ptají se na to třeba i mohelničtí obyvatelé, že tím není věc rozhodnuta. Naopak, vše teprve začíná.
Snad ještě jedna myšlenka na závěr. Když slyšíte po delší době záznam z dubnového zastupitelstva, na kterém již byla snaha záměr protlačit, je to tristní. Snůška lží, na nichž bylo od počátku postaveno celé zdůvodnění na sílu protlačovaného záměru. Olomoucký kraj prý se stavbou větrníků u Studené Loučky počítá ve své studii. Lež. Donutí nás k tomu. Lež. Investor městu natáhne kabel do již existující trafostanice. Lež. Mohelnice i Loučka tím posílí svou energetickou soběstačnost. Lež. A mohli bychom pokračovat. Co je horší, že právě těmito "argumenty" získal pan starosta na svou stranu v té době neinformované zastupitele. Uvědomují si to oni sami? Obáváme se, že ne. Jinak by někteří nemohli ještě dnes zcela zaslepeně papouškovat slova o posílení energetické soustavy Mohelnice. Zůstal jediný argument, peníze pro Mohelnici. Výměnou za devastaci Studené Loučky. Některým snad otevře oči případ z poslední doby, kdy na stole radních přistál záměr výstavby obytných domů, které rozhodně do dané zástavby v Mohelnici nepatří svým charakterem, byť územní plán to nevylučuje. A přichází boj odpůrců. Proč najednou tíž zastupitelé, kterým nevadí devastace jedné místní části, hledají způsoby, jak zabránit zničení jiné lokality v centru města? A přitom v případě Loučky stačí jen nezměnit platný územní plán. Možná je čas přehodnotit přístup k projektům, které významně ovlivňují životy občanů, bez ohledu na to, kde se nacházejí
Poznámka: Vážení zastupitelé Města Mohelnice, pokud jste výše nenašli své jméno, nezoufejte. Může být zveřejněno třeba příště, protože další hlasování ve věci odmítnutí větrníků u Studené Loučky ještě budou následovat. Děkujeme.
Osadní výbor a obyvatelé místní části Studená Loučka a osad Buková a Bušín
